Tatra vstává z popela, má jí pomoci nový Phoenix

KOPŘIVNICE "Jen drž plyn na podlaze, ona si to už elektronika přebere sama". To je hlavní heslo, které mi vštěpuje do hlavy tatrovácký instruktor, když se s plně naloženou osmitunovou Tatrou Phoenix škrábu do bahnitého kopce, plného takových děr, že by tam osobní offroad zahučel celý. Občas auto úplně zastaví, já šlapu na brzdu, ale auto mi v bahně klouže dozadu. Není divu, jeho třicet tun nákladu plus váha 12 tun samotného náklaďáku je pořádná porce. "Říkal jsem nohu na plynu," připomíná instruktor klidně a cvakne ovladačem na palubní desce, který zařadí uzávěrku. Už nehrabeme, nápravy tatrovky zaberou a ona se vyloupne z bahna jako kaštan ze slupky. Paráda!
"Já jezdím všechno bez uzávěr, ale uznávám, chce to cvik," směje se vousatý chlapík. Cvik, ten opravdu nemám, bahnité díry, obří terénní vlny a 45 stupňové stoupání na kočičích hlavách fakt nejezdím každý den - s náklaďákem jsem v terénu od vojny poprvé v životě. A to už je dvacet let.
Jenže technika za tu dobu neskutečně pokročila, v novém "fénixu" se přes krátery přenášíme s grácií, kterou staré 815 nemohly nabídnout, hlavně proto, že neměly předek "na vzduchu", tedy se vzduchovým odpružením.
Stoupáme dále, brodíme se kalužemi, ale citlivá práce s plynem mi pořád moc nejde, když se celý nadnáším na vzduchem odpružené sedačce. "Musíš si nohu opřít bokem o tunel, pak drží," radí zkušeně instruktor a je to tak, najednou to jde. Ještě že mi to řekl, čeká nás královská disciplína, na níž jsou v Tatře hrdí: obří boule, vždycky do kříže proti sobě.
Zvenčí vypadají nepřekonatelně, ale z kabiny se to nezdá: phoenix se pohupuje, kabina je stále v rovině. "Zkoušeli jsme tady i konkurenční náklaďáky, žádný z nich neudrží korbu a kabinu v rovině. To umí jen naše konstrukce s centrální nosnou rourou a výkyvnými polonápravami, na tu jsme hrdí už hodně dlouho," chlubí se šéf technického oddělení Tatry Radek Smolka.

Tatra se mění, změní se i zájem?

Odolná technika je jedna věc, ale atraktivní balení a moderní technika druhá - a to Tatře citelně chybělo, takže oproti světové konkurenci působily tatrovky jako chudí příbuzní. Až současné spojení s jedním z největších světových výrobců náklaďáků, značkou DAF, dalo Tatře k dispozici novou moderní kabinu, a přes americkou firmu Paccar, jež DAFu patří, i špičkové motory. Vodou chlazené, což je také pro Tatru velká změna. Za 19procentní podíl DAFu dala Tatra na oplátku právě špičkové podvozky pro terénní auta, která DAF neměl, ale poptávka po nich byla.
Můžu si výhody tatrovácké koncepce vyzkoušet v praxi: vyrážíme na dráhy s různými povrchy, od betonové rolety, velkých valounů až po kočičí hlavy, ovšem prolamované nahoru a dolů - tohle "pavé", jak tomu říkají, je vůbec nejhorší cesta, jakou si může člověk představit. Jedu třicítkou - a dá se to vydržet. "Testujeme tady tahle auta v životnostním testu při rychlosti pětadvacet kilometrů. Konkurenční vozy, které jsme zkoušeli, takovou rychlostí jet nedokázaly, v kabině se nedalo vydržet," usmívá se Smolka a pobízí mě, ať přes buližníky jedu co nejrychleji. No jo, čím rychleji, tím je to příjemnější, nějakých osmdesát kilometrů vytáhnu bez problémů.
Trhů, na něž chce Tatra proniknout, má být dost. Díky DAFu získala přístup ke stovce dealerů, hlavně v Evropě, kde není etablovaná - na rozdíl od tradičních trhů jako je Čína, Austrálie nebo Rusko. Silným argumentem má být i prodloužená záruka 12 měsíců na celé auto a tři roky na celý hnací trakt. Nebude to ale zadarmo. "Nebudeme se podbízet, nenabízíme levné řešení, ale nadstandard. V cenovém rozpětí konkurence se Tatra bude pohybovat v té horní polovině. Cenu je těžké konkretizovat, záleží na výbavě, jen ta může dělat rozdíl 10 až 15 tisíc euro. Pro představu, cena Tatry Phoenix v konfiguraci 6x6 se pohybuje kolem hranice 100 tisíc euro. Čekáme, že zákazníky nalákáme na podstatné technické vylepšení oproti předchozím tatrám i oproti konkurenci.
Tím, že jsme lehčí a rychlejší, udělá auto více práce a klient ušetří na nákladech řádově desítky tisíc euro," vypočítává argumenty Kašpárek.

Zdroj: Mladá fronta Dnes, (Roman Švidrnoch)