PPF, nebo Sanofi? Máme vlastní vizi

Jako první na pražské burze upsala v primární emisi své akcie. Ale také jako první kotovaná firma musela loni sáhnout k předběžnému varování akcionářů, že zisk zdaleka nesplní jejich očekávání.

Kolem farmaceutické jedničky Zentivy je živo i teď. Z dočasného poklesu se rychle otřepala, a už o ni začali bojovat silní investoři. A to jak nejsilnější domácí finančníci z PPF, tak světový farmaceutický gigant Sanofi-Aventis. Jeho nabídku na převzetí majority projedná valná hromada 3. září.

Komu by dal šéf Zentivy Jiří Michal, sám držitel několika procent akcií Zentivy, spíš přednost?

»Zájem o firmu nás těší. Ale my jsme si vytyčili vlastní, jasnou vizi, kam se má firma ubírat. O investorech nespekulujeme,« tvrdí.

* HN: Nejprve přišla PPF a nabídla 950 korun za akcii. Vzápětí se ozvala Sanofi a dala ještě o sto korun víc. Proč jste nabídky odmítli?
Představenstvo je po konzultacích s finančními experty přesvědčeno, že hodnota firmy je vyšší.

* HN: PPF i Sanofi už mají v Zentivě podíly. Co říkáte spekulaci, že PPF třeba vyprovokovala Sanofi k zafixování vyšší ceny, aby tak svůj balík zhodnotila?
To nekomentuji. Jen připomínám, že Česká národní banka vždy důkladně zkoumá, zda je zájemce skutečně schopen splnit, co nabízí. Zkrátka, zda má na transakci dost volných peněz.

* HN: Nedávno se během jednoho dne přes pražskou burzu prodalo kolem sedmi procent akcií Zentivy. Ví se, jestli to byl jeden konkrétní zájemce?
Kdo získá nově víc než pět procent akcií nějaké firmy na burze, musí to oznámit. O žádném takovém oznámení nevíme.

Prostor k další expanzi je na východě
* HN: Zdůrazňujete, že Zentiva má jasnou, dlouhodobou vizi. Jakou?
Nové akvizice, ať v Rumunsku nebo Turecku, musí mít vždy co nejvýraznější růstový potenciál. Máme jasně daný regionální rozvoj: Jdeme na východ, proto jsme udělali akvizice na zmíněných trzích. A prosazujeme se moderními a hlavně dostupnými léky, takzvanými generiky.

* HN: Zentiva vznikla v roce 2003, fúzí českých Léčiv a slovenské Slovakofarmy. O dva roky později jste koupili rumunský Sicomed. Za další dva roky tureckou Eczasibasi. Takže na příští rok vychází, že zase uděláte další akvizici?
Tak jednoduché to jistě není. Ale opravdu se stále po vhodných akvizicích díváme.

* HN: Nehodí se právě pro financování nových akvizic injekce od finančního investora? Už v počátcích přece privatizovaným Léčivům a pak Zentivě pomohl v prudkém růstu americký finanční fond Warburg Pincus, jenž pak zhodnocené akcie prodal.
Teď je naše firma ve zcela jiné pozici, je mnohem silnější. V roce 2004 jsme jako první upsali primární emisi na burze. Mimochodem - právě my jsme dali pražské burze zvon, který používá.

* HN: Nebáli jste se vstupu do Turecka? Předchozí rumunská akvizice přece přivedla Zentivu do potíží. Rumuni nebyli zvyklí za zboží platit.
Každá akvizice je neopakovatelná. V Rumunsku jsme vyměnili manažery, dali věci do pořádku. Celý loňský rok byl přitom pro budoucnost Zentivy klíčový.

* HN: Proč?
Jednak turecká akvizice za zhruba 13 miliard korun, tehdy největší česká investice v zahraničí, udělala ze Zentivy definitivně významného mezinárodního hráče. Naopak jsme museli konsolidovat situaci v Rumunsku, znovu bojovat o důvěru bank. I problémy nás posílily.

Řídíme se heslem »Mysli globálně, jednej lokálně«
* HN: Přece jen - neriskovali jste po Rumunsku vstupem do »tureckého hospodářství« až příliš?
Vše jsme promysleli. Důležitá je i solidnost našeho partnera. Eczacibasi je v podstatě rodinná firma. Toto jméno, jež nosí i hlava rodiny, v překladu znamená něco jako »první lékárník«. Na tuto tradici několika generací navazujeme s naším portfoliem moderních léčiv.

* HN: Osmdesátimilionové Turecko považují experti za jeden z nejperspektivnějších trhů. Už tam má Zentiva jméno?
Řídíme se heslem »mysli globálně - jednej lokálně«. Firma se nyní jmenuje Eczacibasi-Zentiva, my v ní máme 75 procent.

* HN: Jak vybíráte countrymanagery, od Turecka po Pobaltí nebo Rusko?
Zásadně jsou to místní lidé, se znalostí tamního trhu a prostředí. V Turecku například máme vynikající ženu-manažerku.

* HN: Na východních trzích rostete, v Česku ovšem Zentiva ztrácí. Může za to i začínající zdravotnická reforma, platby u lékaře a za recept?
Domácí trh pro nás zůstává pořád důležitý - ale prostor pro posilování jsme tu už vyčerpali. Pokud jde o poplatky, skutečně došlo k snížení předepisování léků.

* HN: Vždy zdůrazňujete, že vám jde o pacienta. Není pro pacienty lepší, když už se tolik neplýtvá léky?
Kde je hranice mezi tím, že člověk odloží návštěvu lékaře oprávněně, pokud není tak nemocný -anebo už kvůli poplatkům zanedbá léčbu? Já bych si tohle netroufal vyhodnocovat.

* HN: Některé studie tvrdí, že v Česku se léky plýtvá skoro nejvíc.
Objevily se případy, že pacient obešel víc lékařů a nakonec měl až 45 druhů různých léků. Ale netroufám si obecně tvrdit, že se plýtvá léky. Stejně tak jako třeba není pravda, že všichni taxikáři kradou.

* HN: Jenže odborníci už také hovoří o takzvané medikalizaci - kdy jsou pacienti působením lékařů i farmaceutických firem »masírováni« tak, aby užívali léky co nejvíc, i když je třeba jen píchne v lokti.
Já přece nechci za každou cenu zvyšovat předepisování léků. Uvažovali jsme například už také o kampani, vysvětlující rozumné používání léků.

* HN: Jak kampaň dopadla?
Zatím se nekoná, protože právě letos byly zavedeny poplatky. Ale k té medikalizaci - opravdu si netroufám zpochybňovat kvalitu lékaře kvůli tomu, že předepisuje nějaký lék. Navíc jsem vlastně laik, jsem chemický inženýr.

* HN: Jste ale hlavně považován za jednoho z nejúspěšnějších tuzemských manažerů. Z lokální firmy jste vybudovali jednoho z lídrů oboru ve střední a východní Evropě. Jak vám k tomu pomohla studia chemie?
Zřejmě v člověku už nějaké sklony od mládí jsou. Já jsem totiž sice vystudovat pražskou Vysokou školu chemicko-technologickou, ale už tehdy jsem si vybral obor organizace a řízení.

* HM: Jak se pozná, kdo má na »šéfování« vlohy?
Klíčové je, aby si už absolvent školy uvědomil, čím je: Jestli generalistou, nebo specialistou.

* HN: O čem to vypovídá?
Specialista, jenž skvěle rozumí jednomu oboru, může na špičkové firemní pozici často selhat. Neumí organizovat, řídit. Naopak generalista má jakýsi nadhled. A jeho úkolem je hledat společný jazyk pro ty specialisty, bez nichž se firma také neobejde.

Netroufám si obecně tvrdit, že se plýtvá léky. Stejně tak jako třeba není pravda, že všichni taxikáři kradou.

Jiří Michal (58) Celý svůj profesní život spojil s podnikem na výrobu léků v pražských Měcholupech. Do tehdejší firmy Léčiva nastoupil hned po studiích v roce 1974. Počátkem devadesátých let firmu s dalšími členy vedení úspěšně zprivatizoval. Necelých šest procent akcií drží management dosud. Jiří Michal je ženatý, má tři děti. Kondici si udržuje třeba i jízdou do práce na kole. Zajímá se o klasickou hudbu, literaturu a umí ocenit dobré víno.

13.8.2008, Martin Mařík, Hospodářské noviny