Do těžby v Polsku dáme miliardy

INTERVIEW HN MIKLÓS SALAMON, Předseda představenstva NWR

Ještě před dvěma lety spoluřídil jednu z největších světových těžařských firem na světě BHP Billiton, kterou pomáhal »stvořit«. Dnes je šéfem důlní společnosti NWR, jež vlastní přes svou dceřinou firmu OKD uhelné doly na Karvinsku. Spolu s finančníkem Zdeňkem Bakalou, jenž NWR spoluvlastní, přivedli firmu letos v květnu s úspěchem na pražskou a londýnskou burzu. »Otevřeli jsme dveře do střední Evropy. Západní investoři si teď uvědomí, že i tady lze být úspěšný,« říká předseda představenstva NWR Miklós Salamon.

* HN: V Česku se příliš nezdržujete i když řídíte místní firmu. Kde trávíte nejvíc času?
Bydlím v Londýně, tak 40 procent svého času trávím tam, zbytek jsem na cestách nejen do střední Evropy.

* HN: Jak zvládáte řídit firmu, která funguje v podstatě jen na Ostravsku a teď už i v Polsku, když jste většinu času úplně mimo?
Já myslím, že v dnešním technologizovaném světě už to jde. To řízení má dvě části - NWR jako firma sídlí v Nizozemsku a strategická a investiční část řízení jde v podstatě dělat odkudkoli. V samotné OKD pak máme kvalitní management přímo na místě.

* HN: Pocházíte z Maďarska. Jak se Středoevropan stane jednou z nejvýznamnějších osobností evropského těžařského průmyslu?
Moje rodina emigrovala z Maďarska při revoluci v roce 1956. Odešli jsme do Velké Británie. Můj otec byl důlní inženýr a našel si místo v uhelných dolech v severní Anglii. Pak ale dostal práci v Jižní Africe. Tam jsem se přestěhoval někdy ve svých osmi letech. Původně měl otec kontrakt na tři roky, ale nakonec jsme zůstali mnohem déle.

* HN: Dětství jste tedy v podstatě strávil v dolech?
Ano vyrůstal jsem vlastně v dolech a bylo jen logické, že půjdu v otcových stopách. Začal jsem s těžbou diamantů ve společnosti De Beers a přes zlato jsem se dostal až k uhlí a nakonec jsem stál u zrodu společnosti Billiton.

* HN: Jak byste srovnal těžbu v Jižní Africe a tady?
Obecně lze říct, že na jižní polokouli je to jednodušší. Severní polokoule je už vytěžená, musí se těžit hlouběji, jsou tu náročnější podmínky. Na jihu také veřejnost těžbu více podporuje.

* HN: Proč jste se rozhodl po takové kariéře stát se šéfem společnosti, jako je NWR?
Já jsem se nerozhodl. Já jsem byl pozván.

* HN: Ale Billiton a NWR má přece jen jiný zvuk...
Já jsem z Billitonu odešel sám ještě předtím, než jsem dostal tu nabídku do NWR. Cítil jsem, že po tolika letech potřebuji změnu, a tak jsem odešel do »důchodu«. Ale pak mě vedení NWR zlákalo. Je to něco úplně jiného. Tady je obrovský prostor, kam může firma růst. Existují tu obrovské výzvy. Zvlášť po tom, co jsme pronikli i na polský trh. Lákal mě i ten region. Pořád ještě umím alespoň trochu maďarsky. Vrátil jsem se tak vlastně částečně domů.

* HN: A česky nebo polsky umíte?
To vůbec ne. Jenom pár slov jako »dobrý den«.

* HN: Nedávno NWR získala těžební povolení na důl v polském Debiensku, na které jste vy i trh dlouho čekali. Kolik vás bude stát jeho zprovoznění?
Náš odhad je 600 až 800 milionů eur. Do konce roku bychom měli vědět všechno o finanční i technické strategii projektu.

* HN: Není to málo? Tiskem proběhla i dvakrát větší částka?
Tuto sumu jsme odhadovali už při vstupu na burzu a nemáme důvod teď něco měnit.

* HN: V dole má být 190 milionů tun uhlí. Ale vytěžitelná je údajně jen polovina. Kolik uhlí tedy odtud dokážete dostat?
Co se týče nás, chceme těžit čtyři miliony tun ročně a licenci máme zatím na padesát let. Mezitím se může mnohé změnit. I když tím číslem výtěžnosti si nejsem úplně tak jistý. Nevím, kde se vzalo to číslo 190 milionů tun. Ale nejspíš ho dělal někdo, kdo nemá přístup k šachtám a vůbec nedokáže odhadnout, kolik uhlí tam vlastně ve skutečnosti je.

* HN: Kdy Debiensko zprovozníte?
Dobu před začátkem těžby se snažíme zkrátit na minimum. I tak to bude pět až sedm let.

* HN: Co vaše další investice v Polsku. Máte zájem o důl Bogdanka, který chce stát zprivatizovat přes kapitálový trh?
Musíme dělat věci postupně. Máme teď před sebou projekt Debiesko a zoufale další projekty nehledáme. Co se týče Bogdanky, poslední, co bych chtěl v současné době dělat, je mluvit o tomhle tématu s novináři.

* HN: Řekli jste, že investujete 300 milionů eur do modernizace vašich zařízení. Kdy tyto investice bufou dokončeny?
První technologie pro těžbu ve stěnovém porubu již je v dole. Měl by začít fungovat již v září. Dalších devět těžařských technologií pak bude připraveno do konce roku 2009. Zprovoznili jsme i dvacet nových kilometrů, kde se pohybují vozíky na závěsné drážce. Celou tuto cestu jsme v karvinských dolech ČSA a Lazy projeli. Kdybychom to šli pěšky, tak tady spolu nyní nesedíme.

* HN: Jak se modernizace odrazí na těžbě?
Kdyby žádná modernizace neproběhla, museli bychom doly zavřít. To se nestane, ale i tak samozřejmě počítáme se snížením těžby. Zatímco teď to bylo 25 tun denně, v budoucnosti to bude jen zhruba 15 tun.

* HN: Nebojíte se, že až otevřete doly v Polsku, přijdete o horníky na Karvinsku? Dělá tam spousta lidí z Polska.
Jak jsem řekl, chceme v Česku snižovat těžbu, a tak bude potřeba i méně lidí, kteří se přirozeně přesunou do Polska. Nedostatku horníků se proto nebojím.

* HN: S dnešní technologií je možné těžit ve větších hloubkách a efektivněji. Uvažujete o znovuotevření některých českých dolů, třeba v Ostravě nebo Paskově?
Ano, takové úvahy tu jsou. To bychom se ale dívali hodně daleko dopředu.

* HN: Co ve svém životě považujete za největší dobrodružství?
Dobrodružstvím bych to přímo nenazval. Ale takové to nejhektičtější období a taky věc, na kterou jsem asi nejvíc hrdý, je fúze Billitonu se společností BHP, kde jsme vytvořili jednu z největších těžařských firem na světě. A potom vstup Billitonu na burzu v roce 1997. Bylo to vůbec první jihoafrické IPO na burze v Londýně a navíc v době, která těžařům příliš nepřála.

* HN: Trochu se to podobá tomu, když vstupovalo na burzu NWR. Tam ta situace na trzích také nebyla ideální.

To je pravda, na druhou stranu pro komodity ideální byla. A z toho jsme mohli těžit. NWR se tak stalo takovým oknem do střední Evropy a inspirací pro další firmy a investory.

* HN: Co říkáte ceně akcií NWR, které prudce vyletěly po IPO nahoru a teď spadly zpět ke své upisovací ceně?
NWR se dokonale podařilo načasování. Šli jsme na burzu v tu pravou chvíli a akcie prodali za cenu na tom horním pásmu určené hranice. Pak se na to vrhli investoři a cenu ještě zvýšili.

* HN: Teď je ale zase poměrně nízká. Čím to?
Nejsme jedinou důlní firmou, která začala ztrácet. I akcie takového kolosu, jako je BHP Billiton, jdou teď dolů. Investoři prostě začali prodávat akcie těžařů.

* HN: Souvisí to s cenou uhlí a dalších komodit?
Na to se zeptejte spíše nějakého burzovního makléře. Co se týče našeho výhledu pro ceny uhlí, zopakuji jen to, co jsem říkal při vstupu na burzu - tedy že uhlí bude zdražovat.

* HN: Co byl váš největší životní neúspěch?
Nejhorší chvíle prožívá člověk, když nějaký z jeho kolegů zemře při nějaké důlní nehodě.

* HN: To se vám stalo?
Ano. I proto klademe na bezpečnost velký důraz. Do vybavení a oblečení horníků investujeme v OKD 500 milionů korun. A to do této částky nezahrnuji školení a prostoje v těžbě, které tím byly zapříčiněny.

* HN: A vy osobně jste nějakou nehodu měl?
Jednou jsem si v dolech zlomil koleno. Měl jsem už dávno vyfárat, ale tehdy jsem udělal tu hloupost, že jsem tam zůstal. Vyrůstal jsem vlastně v dolech. A bylo jen logické, že půjdu v otcových stopách jako důlní inženýr.

Miklós Salamon Třiapadesátiletý rodák z Budapešti a absolvent University of London kariéru zahájil u společnosti De Beers. Postupně pracoval pro těžební giganty Anglo-American, Gencor Group a Samancor. Později stál u zrodu společnosti Billiton a v roce 2001 řídil její sloučení se společností BHP, čímž vznikla největší světová těžařská společnost. Vloni v září stanul v čele společnosti NWR, která je majitelem OKD. Je ženatý a se ženou a třemi dětmi žije ve Velké Británii.

30.7.2008, Jan Sochor, Hospodářské noviny