RM-SYSTÉM»Události»Vítkovice živí sen o muzeu, jádru a Indii.

Vítkovice živí sen o muzeu, jádru a Indii.

14.01.2010 11:47
Rozhovor s Janem Světlíkem, vlastníkem skupiny Vítkovice Holding

Po šesti letech příprav se letos v Ostravě rozjede unikátní stavba. V nejstarší části Vítkovic, jež má status národní kulturní památky, začne rekonstrukce historických průmyslových objektů železáren. Vítkovický šéf Jan Světlík tu chce z vysokých pecí, dávno odstavených průmyslových objektů a nových originálních budov od předních českých architektů vybudovat originální vzdělávací komplex, nazvaný Svět techniky. „Ostrava musí dostat něco, co nikde jinde není," tvrdí strojařský magnát, známý láskou k výtvarnému umění, historii a architektuře. Na první etapu přestavby dostalo sdružení Dolní oblast Vítkovice, v jehož čele Světlík stojí, půl miliardy korun z bruselských fondů a od ministerstva kultury. Dotace, o níž bylo definitivně rozhodnuto před třemi měsíci, umožní letos konečně skutečný start dlouho očekávaného projektu.

 

Šest let jste přestavbu vítkovické památky chystali, kdy se záměr konečně nějak viditelně pohne?

Během minulých let jsme areál vyčistili a strhli bezcenné objekty. Letos začneme stavět. Teď se chystají projekty, vypsali jsme tendry. V první fázi zrekonstruujeme tři historické stavby - nejstarší vysokou pec, plynojem a průmyslovou halu, takzvanou 6. energetickou ústřednu. Z celé památky vybudujeme Svět techniky. Mezi staré objekty zasadíme i novou budovu, Science Learning Centre - unikátní vzdělávací centrum s interaktivními programy pro výuku technických předmětů.

 

Kdy začne areál sloužit pro turistiku a vzdělávání?

Zhruba v roce 2012. Potřebujeme čas, protože třeba jen vyřešení interiéru, shromáždění exponátů, vytvoření softwaru, na kterém si děti budou moci osahat a představit, jak fungují třeba různé typy motorů, zabere možná stejné množství času jako samotná přestavba budov.

 

Kolik bude vzdělávací centrum v historických průmyslových objektech stát?

Netuším. Záleží na tom, jak dopadnou tendry, jak rychle budeme stavět, jak dopadne marketing kolem celé akce a jak rychle začnou ty objekty sloužit. Doteď nás památka stála stovky milionů a další stovky milionů do toho ze svého ještě budeme muset dát. Na druhou stranu je dobré začít stavět teď, dokud je krize, protože stavební práce jsou za velmi zajímavé ceny.

 

My jsme v HN už na podzim představili studii starého plynojemu, do kterého chcete vestavět prosklenou víceúčelovou halu. Autorem studie je architekt Josef Pleskot. Jak se změní vysoká pec a hala 6. ústředny?

Z ústředny chceme vybudovat muzeum s průmyslovými exponáty. Vedle ní, jak doufám, vznikne ještě nová budova Science Learning Centra, která bude sloužit výuce. Architekt Pleskot, který se na vizi areálu podílí, ji navrhuje jako trojúhelník s čelní obří prosklenou interaktivní stěnou, ve které se bude zrcadlit starý industriál. Budou se v ní odrážet i přijíždějící návštěvníci, obraz se bude měnit - bude to prostě taková hra, kterou váš kontakt se starými Vítkovicemi začne, ještě než stihnete zaparkovat. Co se týče vysoké pece - tam podle studie, kterou Pleskot připravuje, bude prohlídková trasa. Návštěvníci dole nasednou do výtahu, který kopíruje cestu, jíž se do pece vezla železná ruda, budou moci projít celou pec a uvidí, jak postupovala výroba surového železa. Prostě takové industriální retro. Zvažujeme i možnost, že by se nahoře na peci vybudovala zhruba dvacetimetrová nástavba, kde by mohla být místnost pro odborný výklad, kavárna nebo restaurace a vyhlídková plošina.

 

Jak se na to tváří památkáři?

Uvidíme, zatím je to jen idea, památkáři ji studují. Ale já myslím, že se k památce chováme citlivě. Jde nám o to, aby sloužila lidem. A s památkáři, pokud vidí, že pro objekt najdete využití a smysl, je možné se domluvit.

 

Nápad na dostavbu vysoké pece o vyhlídkovou kavárnu jste odkoukal někde ve světě?

Já jsem objel spoustu rekonstruovaných průmyslových areálů ve světě, ale tohle je náš původní nápad. Chceme, aby Ostrava měla unikát - a tím bude celý Svět techniky, i kdyby se tu nástavbu na pec nepovedlo prosadit. Mimochodem interaktivní centrum, jaké tam plánujeme, je dnes opravdu třeba. Děti ztrácejí vztah k technice a toto je přesně cesta, která to může změnit.

 

Říkáte, že celkové náklady na přestavbu vaší památky se zatím těžko odhadují. Ale určitě se budou blížit miliardě. Budou na to Vítkovice, postižené krizí, mít?

Nebojím se. Žádáme o další granty, počítáme se spolufinancováním a věříme, že i město a region naše záměry podpoří. A pokud jde o krizi, letos se Vítkovice v podstatě vracejí k výsledkům, jaké jsme měli v roce 2008. Tedy tržby kolem 17 miliard, zisk kolem 1,8 miliardy. Nebyly to naše historicky nejlepší výsledky - ty jsme měli o rok dřív, protože v roce 2008 nás tvrdě postihly kurzové výkyvy, ale pořád je to docela dobré hospodaření, ne?

 

Jak vás krize poznamenala?

Změna je ve struktuře naší činnosti. Máme čím dál vyšší podíl zisků z velkých inženýringových akcí. Sázka na inženýringové služby, kvůli které se mi mnozí smáli, byla dobrá. Dřív Vítkovice dodávaly třeba pro elektrárenské projekty prakticky jen ocel. Dneska se snažíme být dodavatelem celých technologií na klíč - od projekční přípravy až po předání stavby. Dodávky služeb nám už v současné době dělají třetinu tržeb. A myslím, že i díky přestavbě historických Vítkovic to jednou bude půl na půl.

 

Z přehledu vašich nejdůležitějších zakázek, je znát, že vás drží nad vodou hlavně miliardové dodávky pro energetiku.

Ano, pro nás je důležitá obnova elektráren ČEZ - jen letos máme nasmlouvané dodávky za téměř půldruhé miliardy korun pro Tušimice, stomilionové kontrakty na modernizaci Prunéřova, obří rypadlo pro Severočeské doly. Ale získali jsme i několik zakázek v cizině. V Německu dodáváme kotelny pro dvě elektrárny, v Turecku jsme zvítězili v tendru na stavbu celé elektrárny Adularia celkem za 290 milionů eur. Nově jsme se dostali do Indie, za čtvrt miliardy korun dodáváme technologii pro ocelárnu Bhilai. Ale co považuji za obchod roku, tak to jsou ve spolupráci s místní firmou Larsen & Toubro dodávky pro chystanou indickou jadernou elektrárnu.

 

Proč zrovna tento kontrakt je pro vás obchod roku, když jde o finanční objem necelých dvou milionů eur? To není moc...

Jistě, není to finančně velký objem, ale jsou to dodávky reaktorových kroužků - přímo součást jaderného reaktoru! A tu objednávku jsme dostali po šesti týdnech jednání. Dostat se za tak krátkou dobu do jaderné energetiky v zemi, kde začínáme, je zcela výjimečné. Indové v jaderné energetice spolupracují s Američany, Rusy, Francouzi - s českou strojařinou zatím neměli v tomto oboru zkušenost.

 

Jak jste se k tomu obchodu dostali?

Jednoduše. Přišel jsem na firmu Larsen & Toubro prakticky z ulice, ukázal svou vlídnou tvář, předvedl jim vítkovickou prezentaci. Jim se to líbilo a pak jsme v tendru na dodavatele kroužků vyhráli. Prostě jsem přišel z ulice do indické firmy a vyhrál tendr! Možná mi v tom pomohlo, že Larsen & Toubro, to jsou takové indické Vítkovice. Tu firmu založili v roce 1932 dva dánští inženýři. Když jsem procházel jejich kotlárnou, připadal jsem si jako doma - včetně toho, že tam měli české mašiny ze Škodovky.

 

Za socialismu byly dodávky pro jaderné elektrárny jedním z vítkovických pilířů, v 90. letech u vás divize jaderného strojírenství prakticky zanikla. Znamená Indie návrat do jaderné energetiky?

My máme nasmlouvané nějaké menší dodávky na stavbu jaderných elektráren na Slovensko a několik dalších dílčích obchodů, ale toto je první významnější dodávka komponentů reaktoru, na které začínáme pracovat.

 

Co vaše výroba lodních hřídelí? Výrobci oceánských lodí, což jsou vaši klienti, byli krizí hodně zasaženi.

O nějaké zakázky jsme přišli, hlavně v Jižní Koreji, kde jsme měli jednoho velkého zákazníka, který se dostal do potíží. Naštěstí máme smlouvy, ve kterých je v případě neplnění ze strany odběratele možnost sankcí. Co je ale pro nás podstatné - loni se nám podařilo získat úplně nového klienta z lodní branže v Číně. Pro firmu Jiangsu Antai Diesel máme dodat hřídele celkem za 150 milionů korun, což je náš největší nový kontrakt v tomto segmentu.

 

S Čínou nemáte nejlepší zkušenost. Před časem jste tam chtěli založit společný podnik s místním partnerem a sešlo z toho. Dnes se v Číně jedná snáz?

Je vidět, jak v Číně se rozjíždí dvourychlostní ekonomika. Vedle státních molochů začíná fungovat konkurence malých privátních firem, které jsou ovšem z našeho pohledu pořádně velké. Číňané tak odpovídají na konkurenci z Jižní Koreje. Zatímco tradiční státní kolosy rostou „jen" o nějakých deset procent ročně, u nově expandujících štik se dá čekat růst 80 i 100 procent. Náš partner Jiangsu patří právě k těm štikám. Je to první nestátní čínská společnost na výrobu lodních motorů. Hodlá jich dělat tak 200 ročně během tří let - to je prosím asi osm procent světového trhu! A to jde o nový podnik, fabriku spouštěli v září loňského roku. Byla to obrovská sláva, na kterou se sjel celý loďařský svět. Moderní hala, moderní provozy, to vše v době krize.

 

Jak to, že se Číny krize tak málo týká?

V Číně každá provincie posiluje průmyslovou výrobu, podle toho jsou místní vlády hodnoceny. Lodní průmysl je preferovaný obor. Peněz mají investoři dost, jsou to profíci. Jenom ten drajv nevidíte u státních firem, ale jen u soukromníků.

 

Loni jste i přes krizi začali stavět tři nové provozy, dva v Ostravě, jeden v Polsku, celkem za víc než dvě miliardy. Nebyla to chyba? Pokračujete v investicích?

Pokračujeme, závod na menší lodní hřídele v Polsku už je dokončený, kromě toho jsme v Polsku výrazně rozšířili kapacitu závodu na výrobu hasicích přístrojů. V Ostravě pokračuje stavba supermoderní kovárny a nového závodu na výrobu membránových stěn pro kotle. Navíc jsme začali se stavbou linky na tlakové lahve v naší dceřiné firmě Milmet v Polsku za 156 mil zlotých (cca miliarda korun, pozn. red.).

 

Vítkovice se pouštějí do nových oborů - začali jste stavět plnicí stanice na stlačený zemní plyn, teď dokonce začínáte s vývojem motorů na zemní plyn.

Já osobně vidím v zemním plynu, který se chová jako 130 oktanový benzin, v automobilové dopravě velké šance.

 

Jak by ne, když vás živí výroba tlakových lahví, ve kterých se ten plyn skladuje!

Potíž je v tom, že to tak nevidí pod vlivem ropné lobby automobilky. Proto jsme začali s vývojem motoru. Když se záměr povede dotáhnout, může to snížit cenu přestaveb benzinových aut na plyn. A pokud spadne cena přestaveb, budou automobilky nuceny snížit cenu sériových vozů na plyn. Musíme ten proces postrčit. Na plyn už jezdí vozy celého našeho holdingu, přestavujeme na něj i dvě lokomotivy. Chceme postavit až 200 plnicích stanic - první už brzy otevřeme v Ostravě. Vyvíjíme motor a budeme se plynu věnovat i marketingově. Plané ekologické žvásty jsou k ničemu, plyn musí někdo tlačit na trh.

 

JAN SVĚTLÍK 51 Ve Vítkovicích začínal po studiích Vysoké školy báňské jako kovář. Později se stal šéfem výroby lahví na plyn, provoz Lahvárna s kolegy odkoupil a vybudoval z něj strojařskou skupinu, jež pohltila celé Vítkovice. V nich mu patří 50 %, o zbytek se soudí s bývalými společníky.

 

2,3 MILIARDY KORUN má dosáhnout letošní zisk Vítkovic. Interaktivní vědecké a výukové centrum, jaké ve Vítkovicích plánujeme, je dnes zvlášť potřeba. Děti ztrácejí vztah k technice, a tohle je přesně cesta, která to může změnit.

 

Svět techniky v Ostravě 2012 V tomto roce by mělo začít fungovat turistické a vzdělávací centrum v historických průmyslových objektech vítkovických železáren. Jejich rekonstrukce, která se připravovala šest let, začne letos.

 

1,4 MILIARDY KORUN vydělaly Vítkovice v loňském krizovém roce (jde o hrubý zisk).

 

24 MILIARDY KORUN představuje plán letošních tržeb, loni holding utržil necelých 19 miliard korun.

 

14.1.2010, Zuzana Kubátová, Hospodářské noviny

 


RM-SYSTÉM, česká burza cenných papírů a.s.

Další zprávy